výlet na sv. Patrika v Irsku


Dnešní příběh bude o výletu na „nedaleký“ ostrov jménem Irsko. Pokud vynechám detaily, že jsem vše koupila týden před odjezdem a ani nevěděla, kde budu spát, bylo to zcela v rukou mého kamaráda Klokana. Klokan je znám jako hlavní český fanoušek (především jako člověk, který se všude vetře a nic neplatí), kterého mám doma na zdi společně s českými hokejisty při fotografování na ledě při světovém poháru ve Vídni, kde vyhráli. To je začátek dobrodružství,na které se nezapomíná.

 
 
Vše začalo cestou v pátek večer v šest večer ze Swindonu, v Londýně se přesedalo na autobus, který už měl 40 min. zpoždění. I „zaslíbená“ Anglie nejezdí vůbec v čas. V Birminghamu kolem Kaplického architektury a lodičkou čtyři hodinky do Dublinu, který svítí už míle daleko. V Dublinu jsem přijela o půl sedmé ráno, pouze s baťůžkem na zádach a v ledově chladné nástupové hale se pokoušela konečně po 24 hodinách usnout. Klokan dorazil do patnácti minut a výlet přes Dublin začal. V jednáct hodin začalo vydatně pršet a tak jsme přijali pozvání k českému marathonovci Honzovi z Dublinu na špagety, kterých jsem dostali královskou porci a pokračovali Honzovím autíčkem do domu prezindentky na prohlídku a poté ve stále sílícím dešti na prohlídku pláže ;-)


Kolem sedmé hodiny jsme sedli na místí vlak a nechali se dovést do Greystones, kde jsme měli přespat. Tady nás se vřelou náručí uvítal hostitel David. Velice milý člověk, který už v Jihlavě ztratil důvěru k poctivým lidem a jako velice šikovný truhlář se s celou rodinou odstěhoval do Irska. Dostali jsme kuřátko, gulášek, pivečko a čajíček. Kolem dvanácté hodiny (vzhůru 30 hodin) konečně usínám v postýlce v patře s potřebným teplíčkem (podle Klokana nesnesitelné vedro a mě to už bylo jedno).


Druhý den slézám z postele až kolem jedné hodiny. Přivítalo mě krásné počasí se sluníčkem v obličeji, kdo by řekl, že celý včerejší den propršelo? Dostali jsme snídani a med z kýble  Kolem třetí hodiny vyrazili zpět směr Dublin. Šli jsme nepopsatelně překrásnou krajinou kolem moře a útesů, překrásné. Těsně před Bray, kde jsme měli nasednou zpět na vlak do Dublinu jsem vymyslela neskutečný plán, a to vylést do kopce po cestě necestě. Klokan mi celou cestu nevěřil, že na kopec plném trní a keřů dojdem, ale nedůvěru mi zdělil až na vrcholu si patřičnou úlevou. Na kopci jsme se pokochali krásným vyhlídem a slezli opět dolů. Prošli po pláži, kde mě zachytla sedmá vlna a drkotali se vláčkem do Dublinu. Kolem deváté hodiny jsme dorazili k dalšímu milému marathonovci Robertovi. I on nás pohostil, seznámil se spolubydlícimi, ukázal největšího labradora, kterého jsem kdy viděla a kolem jedné hodiny uložil do postele (křesla).


Třetí den se vstávalo v deset hodin a mazalo na nejdůležitější zážitek výletu- sv. Patrik. Tímto svátkem žije celé Irsko, všichni nosí zelené klobouky, vousy, vlajky irska..... Už cesta tramvají napovídala, že bude plno. Nastupovali jsme skoro na konečné,ale už jsme měli co dělat, abychom se vešli. Tímto chci politovat lidi, kteří čekali na dalších zastávkách a neměli šanci se dostat do města a předevších varovat: Nejezděte vedle černochů! Strašně řvou a jejich pižmo je opravdu nesnesitelné a to především v namačkané tramvaji. Na hlavní ulici už byla hlava na hlavě. S Klokanem jsme se rozhodli zabrat strategické místo, telefonní budku, sloup, most.... Všude však jsme byli rukou zákona donuceni slést, naštěstí při zahájení všeho zmatku jsme vyskočili na most, kde jsme si sedli a sedeli celé dvě hodiny. Sezení v davu na mostu sice vůbec nedoporučuju,ale průvod jsem viděli celý. Po průchodu průvodu jsem se ještě vidali do Czech inn, kde jsme dali Kofolu a bazalkovou polívku za 250 kč a v pět hodin jeli do Corku vzdáleného 300km, kde Klokan bydlí. Jeho tvrzení, že Corku chodí všechny holky v minisukni i s několika promile (to už moc nechodí) jsem musela uznat a poděkovat, že u nás se holky alesoň válí na zemi v kalhotech. Poznala jsem další české spolubydlící v Corku a ve dvě hodiny usínala.


Čtvrtý den jsem o půl sesté vstávala a v osm hodin letěla zpět do Anglie. Z toho několika hodinového čekání na autobusy mě poznamenala jedna věc a to, že za cestu Stansted (letiště) Swindon, jsem zaplatila o dvě libry více než před tím Swindon – Dublin. V šest hodin ve Swindnu jsem padla do postele a rozhodla se, že Irsko znovu o prázdninách navštívím!!!!

Komentáře

3
Obrázek uživatele Ládínek

jsem v nějakým filmu viděl že obarvili i řeku na zeleno, celkem pěknej svátek tam maj...

Obrázek uživatele Anonym

Peknej clanek, peknej zazitek. Ja si na tomhle svatku nejvic cenim ze superstore ASDA vzdycky prodava lahev Jamesona za £9 misto puvodnich £15, a to se pocita!

Obrázek uživatele Duckinka

Krásnej svátek pro všechny, co ho chtějí slavit s alkoholem. Po popravdě o tom tem svátek v podstatě je!!! Tak mě tak napadá, proč ho taky nemáme ;-)

Prostě kachna.

Přidat komentář