Maturitní ples (anglická verze)

Vše začalo krásným sluneční ránem 1.3. v daleké Anglii. Docela mě překvapilo, že mi neujel autobus na nádraží a dokonce jsem dokázala i nastoupiti do správného vlaku, který vyjímečně neměl zpoždění. Cesta mě přišla jako sen, když bez čekání mi přijel autobus na letiště a v odbavovací hale mě prošlo i jedno kilo navíc v kufru. Velice podivné mi přišlo, že v hale na letišti je nějak moc lidí a k tomu veškeré lety do střední Evropy zrušeny.

Praha se držela docela dlouhou dobu, bohužel to byla pouze moje představa, protože jsem měla na uších sluchátka a neslyšela hlášení, že let do Prahy je také zrušen, dokud neskočilo: "Odbavování u brány 5". Kdyz jsem se zcela štastná vrhla k bráně 5 nikdo tam nestál a na ceduli najednou přepsáno na: let zrušen.
Veškeré mé modlidby byly vyslyšeny, a tak se let opozdil "pouze o hodinu" (přílet v pět hodin, start plesu v sedm). Štěstí mi opět přálo, v letadle nechyběli Hooligans, kteří let zpříjemnili obtěžováním stevartek, rozhazování papírků a nějaký detail, že v ČR je hurikán Emma a Ruzyně už oblétáme potřetí nemohl nikoho rozhoditi či znervóznit. Pokud nepočítám pár sedící vedle mě, kteří mě večnou otázkou: " Are you REALLY allready ??" přesvědčili, že mi opravdu dobře není, když letadlo s náma hází ze strany na stranu a nemůžeme přistát. S hlučným potleskem jsme naštěstí přitáli :-)
Pohroma mě však ještě čekala, kufr mě přijel zcela mokrý i kdyz v Anglii i v Čechách nepršelo (to bylo propíchlé pivo v kufru). Ztraceni bratři v Zoo Praha (24 a 12 let), nenavigace schopna celá posádka auta mojí maminky zavinila další hodinové zpoždění (šest hodin, stojím na Ruzyni a čekám na maminku).
V tého chvíli je mi zcela jasno, že ples v čas nestihnu. Po cestě domů ještě vykládáme babičku v Humpolci, která ve větru 114 km/h ještě sezbírává klacky v lese a v osm hodin přijíždíme domů. Necelá hodinová příprava není ani v nanešení make-upu či rychlém nakůlmováním vlasů, ale vysoušení a žehlení šatů.
V děvet hodin se dostávám na ples. U dvěří slyším, že zrovna začíná šerpování a dochází mi, že lístek na ples má jeden z maturantů. Strážný u dvěří, čímž mu ted chci velice poděkovat, mě zcela ochotně pouští bez lístků a ještě mi pohlídá věci, protože nemám čas je dát do šatny. Přibíhám na balkón v neobutých botech a stíhám mého maturanta Ládu. Zahazuji peníze a ještě stačím omlátit drobnými "píčky" místní lustr. Poté scházím za hodným panem strážným zapínám boty, maluji se na záchodě, zjištuji, že jsem si zapomněla silonky a potkávám první známou tvář.
Poté už přichází cílené oslavování s flaškou skotské wishky (Glengoyne), fotografovní, tancování, opíjení, panákování a pár vtipných momentů: Kuči běhá s červenou bílou páskou po plese a poté už jenom spí na stole, hromadným pokřikem: " Bohyně je tady, Kohoute!", "Někdo nám normálně, Katko, házel libry, nevíš kdo?" Zabi se nedokáže rozhodnou jestli růžová nebo žlutá a je zcela nesmělý, Váša zaskakuje u slečny ve žlutém...... Bohužel ples se slovy vyjádřit nedá, a proto, kdo nepřišel o hodně přišel.
Ráno už bylo horší.
Stav: rozbito - mobil, koleno, ruka, několik puchýřů (zapomenuné silonky). Cizích lidí v mém bytě: jeden (víta), váša v pět ráno byl mým bratrem vyhozen. Šaty ztratili modrou barvu a několik nových kontaktů na icq.
Myslím, že pokud si to někdo pamatuje, tak se mu to také muselo velice líbit.